Skutočný príbeh „slovenského Solženicyna“ − jedného z najvýznamnejších odporcov komunistického režimu nielen na Slovensku.

Lekár Silvester Krčméry svoje pevné zásady nezradil ani pod nátlakom moci, eštebáckych výsluchov a komunistických lágrov. Celý život zasvätil pravde, viere a jej šíreniu. Jeho postoje sa stali vzorom a oporou pre mnohých nasledovníkov v zápase o slobodu.

Kniha ponúka autentické spomienky na roky strávené vo väzení a prináša svedectvo o neľudskosti totalitného systému. „Musím vydávať svedectvo o pravde, preto musím hovoriť a nemôžem mlčať! Vy máte v rukách moc, ale my máme pravdu! Tú moc vám nezávidíme a netúžime po nej, nám stačí tá pravda! Lebo je väčšia a silnejšia ako moc! Kto však má v rukách moc, ten si (často) myslí, že môže pravdu zastrieť, potlačiť, zabiť alebo i ukrižovať! Ale pravda dosiaľ ešte vždy vstala i vstane z mŕtvych! (Dokonca − niekedy − už i tretieho dňa.)“

Tieto slová predniesol vo svojej obhajobe Silvester Krčméry počas hlavného pojednávania na Vyššom vojenskom súde v Trenčíne 24. júna 1954. Pre náboženské aktivity bol obžalovaný z vlastizrady a odsúdený na 14 rokov väzenia, zabavenie majetku a dočasné odňatie občianskych práv. Trest si odpykal v najťažších väzniciach a pracovných táboroch. 

Zatímco konzervativci interpretují rok 1968 na Západě jako první krok na cestě, která přivedla Západ na práh „měkké“ varianty totalitarismu, názor dnešních západních elit i mnoha společenskovědních intelektuálů v bývalé „východní“ Evropě je právě opačný. Podle jejich soudu rozbili studentští rebelové autoritativní struktury poválečné společnosti ve prospěch vyššího stupně demokracie a osvobodivé plurality. Tyto dva postoje jsou zcela protichůdné, jelikož první z nich klade na první místo svobodu, zatímco druhý upřednostňuje rovnost, resp. permanentní levicovou radikalizaci „liberalismu“. Studie Německý rok 1968. Předpoklady, průběh a důsledky kulturní revoluce v SRN se zevrubně zabývá tímto tématem, které je v českém prostředí – ostatně jako i pojem samotný – stále velmi málo známé a chápané. Přitom se jedná o fenomén, který je základní příčinou nynější fatální degenerace západního liberalismu a těžké krize západní Evropy a Spojených států.

Úvodem autor věnuje značnou pozornost specifické mentalitě Němců, která hluboce poznamenala dějiny Německa ve 20. století, a to včetně roku 1968. Výklad geneze (neo)marxistické studentské a intelektuální vzpoury osmašedesátého roku rovněž nemůže pominout otázku moderny a vliv tzv. Frankfurtské školy.

Vlastní průběh událostí v roce 1968 v západním Německu je sledován po linii chronologické i problémové, přičemž jeden z věcných oddílů se podrobněji zabývá osobností a myšlením nejznámějšího studentského revolucionáře Rudi Dutschkeho. K závažným důsledkům hnutí roku 1968, jež se všechny v hlavních rysech zformovaly již v sedmdesátých letech, patří vznik a vzestup strany Zelených.

Samotný text životopisu Benedikt XVI. Život je vystavaný z viacerých prelínajúcich sa vrstiev. Okrem životopisnej čitateľ sleduje aj historicko-spoločenskú a cirkevno-historickú líniu príbehu mapujúcu špecifiká doby a situáciu Katolíckej cirkvi v zaujímavých súvislostiach.

Mediálna, autorovi vlastná, rovina zase dôsledne sleduje, ako sa k osobnosti Josepha Ratzingera, k jednotlivým okolnostiam a dejinným súvislostiam stavali v danom období samotné médiá. Vzniká tak autentický a výnimočný živý obraz tohto teológa a služobníka Rímskokatolíckej cirkvi.

Životopis sa ako niť súvisle vinie od jeho narodenia, života rodiny, štúdia v seminári a kňazskej vysviacky, jeho pôsobenie na univerzitách, prítomnosť na Druhom vatikánskom koncile, cez menovanie za arcibiskupa a kardinála, vzťah s Jánom Pavlom II. až po jeho zvolenie za pápeža, udalosť storočia. V životopise napokon Seewald vykresľuje a analyzuje aj príčiny Benediktovho odstúpenia z pápežského úradu, odchod do ústrania i aféry, ktoré mu predchádzali.

Mnohovrstevný obraz, ktorý sa teda pred čitateľom otvára, vykresľuje Benedikta XVI. nielen ako osobnosť, ktorá výrazným spôsobom ovplyvnila Katolícku cirkev v 20. a 21. storočí, ale zároveň ako obyčajného, plachého muža, čím vrhá na obdobie jeho pontifikátu nové svetlo.